Ústecký kraj - Je osmá hodina ranní a posádky lodi Domfels plující pod německou vlajkou netrpělivě čeká v lovosickém přístavu na nakládku dvou generátorů o celkové váze okolo 108 tun. Jediné, co celou akci brzdí, je to, že se nedostavil nutný kontrolor. Ten však se zpožděním nakonec přijíždí, a tak se jeřáb dá do práce.
„Je to zdržení,“ říká kapitán lodi Björn Wolter, „jelikož dnes ještě jedem do Mělníka pro nádrž na sirovodík. Budeme teď rádi, když to stihneme do čtyř.“ Ona nádrž byla s velkými obtížemi dopravena po silnici z Hradce Králové. Její hmotnost je 200 tun.
Padla desátá hodina, kapitán ještě kontroluje ukotvení nákladu. Mezitím jeho žena Svatava Menšíková, která na Domfelsu slouží jako lodník, kuchař a bocman, přebírá papíry. Motor lodi naskočil a kapitánův šestiletý syn zručně odvazuje lano z pacholete. Loď je uvolněna a může vyrazit směr Mělník.
„Dnes je na řece klid. Jachtaři ještě nejezdí a ani velké osobárny nikde nejsou,“ povídá bocmanka paní Menšíková. „Někteří jachtaři jsou opravdu zvláštní a nějaká opatrnost jim nic neříká.“ Je jasné, že osmdesátimetrová loď schopná pojmout 1000 tun nákladu nejde jen tak zastavit, a tak je v její blízkosti opatrnost na místě.
Povinné hlášení zdymadlům zpestřuje rutinní a klidnou plavbu. Loď míjí komory v Dolních Beřkovicích, Českých Kopistech a za zády mizí vrcholky Českého středohoří v mlžném oparu. Před přídí se zase na oplátku vynořuje majestátní Říp.
První problém nastává na plavební komoře České Kopisty, kde se obsluha rozčilovala, že loď není nahlášená.
„Asi chyba v komunikaci, jelikož jsem naši plavbu nechala na RIS zanášet do počítače, aby to všichni věděli,“ komentuje událost paní Menšíková.
Fotogalerie
V půl čtvrté však příď lodi vplouvá do největšího kontejnerového přístavu ve střední Evropě. Město Mělník nás vítá vinicemi na svazích a siluetou zámku nad řekou. Přístavní dělníci sami nelenili a nádrž je už připravena na jeřábu.
S chirurgickou přesností jeřábník usadil desítky tun těžký válec na dno lodi. Domfels se pod tou tíhou lehce zhoupnul, ale šedesát let stará loď vše ustála bez problémů. Papíry jsou odbaveny se stejnou rychlostí, s jakou byl náklad naložen a Domfels může vyplout zpět.
„Je to moje holka milovaná,“ komentuje věk své lodi její kapitán. „Já jsem už čtvrtá generace šífáků z naší rodiny. A tahle loď funguje jako hodinky. Stačí se k ní jen správně chovat. Jakou životnost má takový kamion?“ ptá se s poťouchlým úsměvem na rtech, když kolem páté hodiny vyplouváme z Mělníka.
Slunce se sklání k obzoru a dodává krajině okolo řeky zvláštní až idylický nádech. Jako by tu nikdy nebyly povodně, či jiné problémy. 800 koní uložených v zádi relativně potichu zpívá svou monotonní píseň a ženou spolu s proudem řeky loď kupředu rychlostí asi 16 kilometrů za hodinu.
„Není třeba spěchat. Dnes doplujeme jen do Štětí. Dál se už nedostaneme,“ povídá kapitán. „Zítra do Ústí a v neděli ráno vyplujeme směr Hamburk. Tam jsme za čtyři dny.“
Komory na Labi pracují do půl šesté večer, proto Domfels jeho posádka vyvazuje na zdymadlech ve Štětí, přesně jak kapitán předpověděl.
Druhý den
V půl sedmé ráno agretát rozezněl trup lodi ztichlé nocí. Snídaně a nahlášení komoře. Bocman i malý lodník odvazují loď a během chvíle se za zádí zavírají vrata komory. Plavba ranní řekou je až poetická.
„Já jsem původně pracovala ve zdravotnictví. Teď už bych ale neměnila,“ komentuje scenérii paní Menšíková. Ne nadarmo se říká, že kdo jednou okusil život na vodě, ten na suchu ho už neláká.
Idylka ale brzy končí a opět se projeví neschopnost. Na další komoře nastává problém. Loď prý opět není nahlášená, ačkoliv její dnešní plavba je zaznamenána na RIS. A zdymadla by si měla předávat informaci o lodích, které jimi proplouvají. Evidentně asi zase někde něco selhalo.
I tak se Domfels díky nezvyklému nákladu stává atrakcí pro lidi kolem řeky.
Nákladní šíf minul lovosické zdymadlo a vplul do údolí Porta Bohemica. Strmé svahy Středohoří zde vykreslují nádhernou scenérii, kterou divák ocení snad jen z paluby lodi. Odjinud si to nelze tak vychutnat. Dnes se končí ve Vaňově odkud se vyplouvá dál až do Hamburku.
