Ústecký kraj - V malé vsi Bedřichův Světec na Mostecku stojí památka, která vzdorovala všemu – času, těžbě uhlí i lidské lhostejnosti. Románský kostel sv. Jakuba tu přetrval jako tichý svědek historie. Zatímco kolem něj mizely celé vesnice, on zůstal. Proč právě on přežil? A kdo mu vdechl nový život? Ukazuje to nový dokumentární film, na kterém se podílela i naše redakce.
Kapitola první: Dědictví kamene
Kostel byl postaven ve 13. století. Jeho stav dnes není jen záležitostí architektury, ale i symbolickým odkazem minulosti.
„Na začátku bych chtěl říci, že to je dneska už vlastně poslední dochovaná románská stavba na okrese Most. Řada těch kostelů, které měly původ v třináctém století, tak byla zničena při těžbě hnědého uhlí. Takže ta památka je o to významnější, protože je to jedna z mála, která tu zůstala až do dnešních dob,“ vysvětluje historik Michal Soukup.
A popisuje i architektonický vývoj: „A ten kostel, když se podíváte, tak je jednolodní. Byl vybudován někdy v první polovině 13. století a z té románské stavební etapy se dochovala celá loď až do výše dnešního stropu s tím, že kněžiště, ve kterém my dnes stojíme, tak je důsledek gotické přestavby ve čtrnáctém století.“
Kapitola druhá: Obnova z popela
Po desetiletích chátrání přišel rok 2006. Farnost, obec Bělušice a Rotary klub Most podepisují dohodu o spolupráci. Vzniká plán, který navždy změní osud kostela.
„Ty opravy začaly v podstatě už v roce 2007. Začali jsme především zdí, protože to je taky památka a byla to podmínka památkářů. Takže jsme začali zdí, a především těmi věcmi, které souvisely, řekl bych, s úklidem. Takže první byla dlažba, brána, prostě očista celého toho prostoru, a ta zeď,“ popisuje Bořek Valvoda ze Sdružení pro obnovu kostela sv. Jakuba.
Obnova však nebyla rychlá. „Pokračovalo se dál podle toho, jak jsme na to měli peníze a co nám taky schválili památkáři. Takže postupně se dělaly věci tady vevnitř i s dotacemi, třeba restaurování fresek nebo další věci, takže to bylo postupně, a proto to taky trvalo tak dlouho,“ dodává Valvoda.
Dnes už je stav kostela stabilní. „Ne že by byl úplně super… ale to už je práce restaurátorská, velice odborná. A taky to bude za prvé pomalé a za druhé hodně stát. Takže z toho pohledu si myslím, že to hlavní, co bylo nezbytné, aby kostel tady vydržel pro další generace, to se nám podařilo.“
Kapitola třetí: Kostel znovu dýchá
Dnes už není kostel jen historickým artefaktem. Lidé ho znovu naplnili životem.
„To byl náš záměr. Takže jsme ihned v roce 2007 začali organizovat, řekl bych, aktivity, které tady měly oživit ten kostelík. Takže jsme začali dělat třeba první poutě. Vysadili jsme lípu na návsi dvakrát, protože poprvé se to nepovedlo… pak jsme samozřejmě dělali kulturní programy… a pak velice tradiční a úspěšné vánoční zpívání, které jsme začali před patnácti lety,“ vzpomíná Valvoda.
Ke kulturnímu znovuzrození přispěla i obec. Starostka Eva Jelínková říká: „Před šesti lety jsem nastoupila do funkce starostky obce a dostali jsme nového pana faráře, pana Galase, který byl přístupný a měl zájem o tento kostelíček. Takže dále jsme začali dělat akce různé, koncerty, a zase náš kostelíček ožil.“
Kapitola čtvrtá: Spolu jsme silní
Za úspěchem obnovy stojí nejen iniciativa komunity, ale i odborné vedení, sponzoři a dobrovolníci.
„Kostelík v Bedřichově Světci je s vysokou převahou nejvýznamnější akce klubu… díky spolupráci Rotary a kontaktům s Hospodářskou komorou se podařilo vlastně i stavebním firmám se podílet na té rekonstrukci,“ potvrzuje Milan Machovec, prezident mosteckého Rotary klubu.
Rudolf Jung, předseda Okresní hospodářské komory Most, doplňuje: „Firmy, a to mě překvapilo, s nadšením tam poskytly své řemeslníky ve volných chvílích, mnohdy i materiál. A to si myslím, že na tom bylo to nejcennější…“
Kapitola pátá: Odkaz
Obnovený kostel dnes není jen budovou – je to poselství. Symbol úcty ke kořenům.
„Tak stalo se to pro mě takovou citovou záležitostí… je třeba maximum dostat to do povědomí, že tady stojí něco, kde někdo postavil ve třináctém století a slouží to tomu, k čemu to vlastně postavené bylo. To je na tom to nejcennější,“ říká Jung.
A starostka Jelínková uzavírá: „Náš kostel má významnou hodnotu pro nás. Je to vzácnost. Lidé z obce mají tento kostelík také moc rádi… Ráda bych, aby se tento kostelík dochoval pro další generace.“
Bořek Valvoda shrnuje vše podstatné: „Já si myslím, že především poselství. Poselství, že je dobré zachovávat dědictví otců a předávat to dětem… když jsme sem přišli, tak jsme byli všichni nadšení a říkali jsme, že musíme pomoct.“
