Ústecký kraj - Rodák ze Štětí Miroslav Andrt, kandidát do zastupitelstva Ústeckého kraje za ČSSD, jenž se chce i nadále věnovat především hospodaření s vodou, respektivě získat nad ním veřejnou kontrolu a jednat o vykoupení většinového podílu Severočeských vodovodů a kanalizací z francouzských rukou.

Mgr. Ing. Miroslav Andrt, kandidát do zastupitelstva Ústeckého kraje za ČSSD.

V jakém stavu je dnes vodní hospodářství v Ústeckém kraji?

Předně si musíme uvědomit, že v kraji s nejvyšší nezaměstnaností, s řadou sociálních problémů, s po léta devastovaným životním prostředím a z toho vyplývající vysokou nemocností a úmrtností zdejších obyvatel, platíme nejvyšší cenu za vodné a stočné v celé republice. To je naprosto alarmující a postavené na hlavu!

A jak k tomuto paradoxu došlo?

Jednoznačnou příčinou je zpackaná privatizace na počátku 90. let, kdy se „strategicky" rozhodlo, že je třeba majetkově oddělit vlastníky „trubek" a jejich správce, tedy provozovatele. Tak se tedy stalo, že veškerá vodárenská infrastruktura (úpravny vody, vodojemy, vodovody, ale také kanalizace a čistírny odpadních vod), byla převedena na obce – v našem případě je to Severočeská vodárenská společnost (SVS, a.s.), jejímiž akcionáři jsou výhradně samosprávy, konkrétně 458 měst a obcí Ústeckého a Libereckého kraje. Každá obec má v této společnosti podíl a rozhodovací právo odpovídající jejímu počtu obyvatel. Správa, údržba a hospodaření s vodou pitnou i odpadní pak byla svěřena státem založené akciové společnosti Severočeské vodovody a kanalizace (SČVaK, a.s.), která se z větší části privatizovala kupónovou metodou a zároveň se část napřímo prodala zahraničnímu investorovi.

SVS se postupně snažila získat majetkový podíl a tudíž i vliv ve společnosti SČVaK, což se téměř podařilo, ovšem od roku 2000 je dominantním vlastníkem francouzský kapitál, dnes v podobě společnosti VEOLIA. V té době byla též prodloužena provozní smlouva mezi SVS a SČVaK o správě a provozu svěřeného majetku, která vyprší až v roce 2020.

Výsledek je takový, že obcím zůstaly starosti včetně zajištění většiny investičních akcí – např. výstavby nových vodovodů a kanalizací v rozvojových zónách, odkanalizování menších obcí apod., a zisky z provozu za nejdražší vodu nám vesele odtékají do Francie. Jen pro zajímavost několik čísel – SVS spravuje aktuálně majetek v hodnotě téměř 19 miliard korun a vytváří ročně zisk přes 300 milionů korun, který se reinvestuje zpátky na obnovu a rozvoj majetku – akcionáři, tedy radnice obcí a měst, z něj nedostanou na dividendách ani korunu. Naopak společnost SČVaK hospodaří s majetkem v hodnotě kolem 4 miliard korun, přesto generuje roční zisky na úrovni půl miliardy, a z toho přes 400 milionů rozděluje akcionářům na dividendách – přes 200 milionů tak za rok teče čistá ruka do Francie! Řada obcí přitom řeší složité projekty a jejich financování z peněz Evropské unie, když by mohla mít k dispozici vlastní finance coby přímý akcionář.

Proč je podle vás tak důležité chránit zdroje vody v našem kraji a nadále účinně snižovat její znečištění?

Voda je zdroj života – k čemu nám bude ropa, drahé kovy nebo uhlí, když nebudeme moci pít nezávadnou vodu nebo ji využívat k zalévání rostlin? Na vodě jsme existenčně závislí, ať chceme nebo nechceme – je to obnovitelný přírodní zdroj, který je prakticky nevyčerpatelný, ale za předpokladu, že se s ním naučíme dobře hospodařit. Příroda má velice dobře nastaven koloběh vody na světě a v krajině, jenže kvůli nedomyšleným zásahům člověka se řada fungujících jevů narušila – proto v poslední době čelíme různým extrémům. Začínají nás sužovat jednak přívalové deště a ničivé záplavy, které se objevují mnohem častěji, než bylo dosud obvyklé, a na druhou stranu čelíme nadměrnému suchu, které ničí zemědělskou úrodu i decimuje zvířata. Při tom všem možná nenávratně čerpáme zásoby podzemních vod, které se nestačí přirozeně obnovovat, a na druhé straně zamořujeme potoky a řeky splašky a průmyslovým znečištěním. Každý kraj i celá republika by měly urychleně přijmout závaznou strategii hospodaření s vodou v krajině a vyčlenit dostatek finančních prostředků na postupnou realizaci jednotlivých opatření z ní vyplývajících.

Kde v této oblasti vnímáte největší rezervy, co je třeba změnit?

Především je třeba začít řešit celou oblast v souvislostech a vést o tom i veřejný dialog se zapojením důležitých aktérů – starostů z obcí a měst, zemědělců, lesníků, průmyslových podniků, vodohospodářů, klimatologů, ekologů apod. Jen společným úsilím máme šanci něco změnit. V užším pojetí je třeba dostat pod veřejnou kontrolu hospodaření s vodou – to znamená urychleně začít jednat o vykoupení většinového podílu Severočeských vodovodů a kanalizací z francouzských rukou a vrátit tuto strategickou oblast pod důslednou veřejnou kontrolu. Ústecký a Liberecký kraj v tom může sehrát velmi důležitou koordinační a vyjednávací roli, protože aby se spolu dokázala domluvit většina ze 458 starostů, je poměrně komunikačně náročné. Velmi vážně se dá uvažovat i o kapitálovém vstupu krajských samospráv do těchto provozních společností – všechno je jen otázkou priorit, a tou by pro nás voda měla rozhodně být čím dál více!

Proč jste si zvolil Ústecký kraj jako místo pro život, jak zde bydlíte dlouho?

Především jsem se zde narodil a minimálně tři generace zpátky jsou osudy mých předků spojeny právě s Ústeckým krajem. Nepovažuji se tudíž za naplaveninu, ale patriota, který bude vždy bojovat za své město, svůj okres a ve výsledku celý Ústecký kraj. Navíc ze Štětí je přibližně stejně daleko do Ústí nad Labem jako do Prahy, a je zde úžasná krajina nabývající velmi různorodých podob – od širokého údolí Labe se na jednu stranu tyčí panorama Českého středohoří s bájnou horou Říp a na druhou stranu se zase krajina propadá do tajuplných zákoutí pískovcového Kokořínska... Kdo by si zdejší kraj nezamiloval?

Která kulturní, sportovní nebo společenská akce vás v posledním roce nejvíce oslovila?

Mě nejvíce těší, když se daří obnovovat staré nebo i zakládat nové tradice, jimiž postupně znovuožívají vesnice, kterých je právě na Litoměřicku velké množství. A poslední dobou se to daří i na vesnicích, které nemají svého starostu, protože jsou připojeny k jiné obci nebo městu. Takovým sídlům a jejich obyvatelům toho hodně dlužíme, protože zažili často mnoho ran osudu. Po odsunu Němců se do nich často nastěhovali lidé, kteří k tomu místu neměli vůbec žádný vztah. Většina obecního majetku se postupně rozprodala nebo zchátrala, časem zanikly různé spolky včetně hasičů a fotbalistů, obvykle zkrachoval i místní obchod a hospoda. Je úžasné pozorovat, jak se především mladé rodiny často chopí příležitosti obnovit ve své vesnici pouť, masopust, dožínky nebo třeba jen maškarní karneval, dětský den či nohejbalový turnaj. Založí v té souvislosti třeba i místní spolek a začínají promlouvat do rozvoje místní komunity. Tak takové aktivity mě těší o to víc, když nezůstane jen u jednorázové akce, ale stane se z toho novodobá tradice.

Kdybyste měl tu možnost změnit v našem kraji jakékoli tři věci, které by to byly?

Hlavně bych rád změnil vnímání Ústeckého kraje v očích lidí ze zbytku republiky, tedy jak se tomu dnes moderně říká: jeho image. Bohužel jsme dnes většinou národa považováni za problémový kraj se zhoršeným životním prostředím, jako odkladiště nepřizpůsobivých, kteří se nám tu kumulují na severočeských sídlištích, ale také jako kraj kmotrů, extrémistů, drogových dealerů a prostitutek. Čili pokud se podaří sejmout z našeho kraje toto nelichotivé stigma, budeme mít napůl vyhráno. Pak bych rád vrátil důvěru lidí v politiku jako takovou, tedy jako způsob vyjednávání a obhajoby veřejného zájmu. V roli místostarosty města jsem si velmi dobře vědom, že pokud chcete občany pro něco nadchnout, nepomohou vám v tom žádné politické ideologie ani stranické sekretariáty. Jen poctivou a trpělivou dennodenní prací máme šanci vytvářet v našich obcích a městech a tím i v celém kraji lepší místo k životu, kde si budeme vzájemně naslouchat a zároveň se respektovat. A poslední přání? Aby se přestal míchat byznys s politikou. Velmi si vážím všech poctivých podnikatelů a firem, kteří tvoří určitou ekonomickou základnu každého regionu a přispívají jeho rozvoji. Každý schopný politik by také měl rozvoji podnikatelského prostředí pomáhat, nebo mu aspoň nepřekážet, pokud zrovna neobhajuje zájmy svých občanů. Na druhou stranu se ale nemohu smířit s tím, když se novodobí oligarchové snaží maximalizovat svůj vliv nejen v podnikání, ale také v politice a mediálním světě. Děkuji, ale nestojím o laciné koblihy, protože prostě nevěřím, že město nebo kraj lze řídit jako firmu. Nevěřím hlavně proto, že pod rouškou neutuchající honby za ziskem a efektivitou se nám postupně vytratí svoboda volby, veřejná diskuse a nakonec i to nejpodstatnější – a sice člověk, sebevědomý a zodpovědný občan, kterých si v Ústeckém kraji přeji do budoucna co nejvíce!

Podmínky užití

Texty označené jako (PR) nebo (PI) případně Reklamní sdělení či Sponzorováno jsou placenou inzercí.

Obsah tohoto webu je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování obsahu tohoto webu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu vydavatele webu výslovně zakázáno.

Za obsah inzerátů nese odpovědnost jejich zadavatel. Redakce se nemusí s obsahem inzerátů ztotožňovat a nenese žádnou odpovědnost za případné škody, které jejich zveřejněním vzniknou.

Nahoru